Nový Zéland - cestování a dovolená

[J-K]

Ahoj všichni,
někteří z vás určitě ví, že jsem se vydal cestovat na Nový Zéland. Pro někoho to může být také lákavé, takže sem budu pro inspiraci psát kde jsme všude cestovali a taky sem vždy dám pár fotek pro představu. Akorát nevím jak často budu updatovat, protože na jižním ostrově není moc signal na mobilu a internet už vůbec ne. Uvidím. V nejhorším, to sem pak hodím až budu někde v civilizaci.

Abych to vzal od začátku, tak to bylo ještě když jsem byl v anglii, kdy mi kamarádka (bývalá šéfová z práce) psala, že už odmalička chce jet na Nový Zéland a teď když jí táhne na 35 tak je nejvyšší čas (pracovní vízum je totiž max do věku 35let). No a nebylo dlouhého přemlouvání a já souhlasil, že pojedu s ní. 16. února jsme vyrazili za dobrodružstvím.
Letěli jsme s Korean air. V letadlech a na letištích jsme ztrávili přes 24 hodin. V únoru na Novém Zélandu mají skoro konec léta. Bylo krásně. Ubytování na první týden jsme měli zařízené přes airbnb.com u jedno moc milého postarší páru. Ten první týden jsme si právě museli zařídit vše jako bankovní účty, NZ mobily a IRD number, což potřebujem, když tu chcem pracovat. A hlavně jsme chtěli sehnat nějaké pěkné, prostorné a spolehlivé auto. V podstatě s ničím nebyl problem. Auto jsme chtěli koupit cca do 3500 NZD a vzhledem k tomu, že tu jezdí nalevo a z Japonska to není daleko, tak je tu spoustu aut dovežených právě z Japonska. Takže volba padla na Toyotu. Potom konkrétně Toyota Estima Lucida, 1995, 2.2l, diesel, automat, 4WD. Jo jo, trochu změna mít diesel a ještě v automatu, ale je to super auto. Má místo pro 8 lidí. Sedačky se dají sklopit do roviny, takže je z toho postel, pak se daj sedačky vzadu dát proti sobě atd atd. Opravdu dobře variabilní.

PS: na psaní slohů moc nejsem, tak buďte tolerantní, nechtěl jsem to psát moc stručně a ani zas moc dlouze, takže občas to může být takový paskvil mezi tím..

A tady ještě pár fotek našeho autíčka

[ivcus]

Parada Budu bedlivě sledovat...

[Marťas]

Takze uz jsi tam, jo? Nedavno jsem si rikal, kdy vlastne pojedes. Docela zavidim

[Shearer]

Tak to se těšim na další fotečky/zážitky. Taky bych se tam chtěl podívat, ale o tom si můžu nechat jen zdát

[J-K]

To jsem rád, že je tu aspoň nějaký ohlas

Abych teda začal o tom Novým Zélandu. Během toho týdne v Aucklandu jsme měli i čas si to tam trochu projít. Je to největší město NZ, ale ne hlavní. Zajímavé je tím, že se rozkládá na 48 kuželech vyhaslých sopek. Je tam krásný přístav, hodně velkých baráků, skoro mrakodrapů a taky jedna vyhlídková věž.. Z některých vrcholů sopek je krásný výhled na celé město a je vidět, že Sky Tower je dominantou města. Nahoře je restaurace a samozřejmě i vyhlídka. Asi za 200 dolaru si i můžete z věže skočit….samozřejmě se vším jištěním a upevněni mezi lany, která vedou až dolů na zem do terče. Kousek od přístavu je sopečný ostrov Rangitoto. 3x denně z tam z Aucklandu pluje trajekt. Taky zajímavá procházka, dá se tam i přespat v kempu, ale tam jsme bohužel vůbec nebyli. Další zajímavostí je Mission bay. To je v podstatě taková městská pláž a ulice se spoustou restaurací a diskoték. Lidé z města sem chodí trávit páteční odpoledne a večery. Tam se mi moc líbilo, taková pěkná atmosféra. A to je asi vše co jsme z Aucklandu viděli.

Dál jsme také stíhali zajet na blízkou pláž jménem Piha, která je nedaleko Aucklandu. Prý nejnebezpečnější pláž NZ Je rozdělená na dvě části velkou skálou, na kterou se dá vyjít a udělat pěkné fotky. Hned jsme tam samozřejmě lezli. A jelikož mi předchozí majitelka auta nechala svůj růžový bodyboard, tak jsem se hned vydal ho otestovat. Vlny byly dost velké…s Chorvatskýma se to nedá srovnat Po celém dni na pláži jsem byl vyčerpaný a vše mě bolelo...bodyboarding není sranda. Málem jsem si zlomil páteř, párkrát si vyrazil dech a několikrát málem utopil, když mě nečekaně smetla nějaká vlna. Ale byl to opravdu zážitek. Mimochodem tato pláž je rájem Aucklandských surfařů, kterých tam bylo také dost.

Ten týden v Aucklandu utekl jako voda a my se vydali směrem do Hawkes Bay, kde jsme si chtěli najít nějakou práci a přivydělat si tak na cestování. Akorát začala sezóna sběru jablek, tak jsme měli velkou šanci. Jak to dopapadlo a naší cestu z Aucklandu přes poloostrov Coromandel, oblast s geotermální aktivitou - Rotorua a další napíšu příště.

[tezkac]

ty se máš....já tam byl v roce 2001, jablka jsem sbíral v Hawkes Bay taky, bydlel jsem v Napieru a jelikož můj rozpočet byl menší tak jsem si koupil auto jenom za 500 NZ dolarů, ale vydrželo mě půl roku vozit a poté jsme ho prodal ještě za 560 dolarů , byl to Nissan Bluebird SSS.
Projel jsem oba ostrovy a spal většinou v autě

[Shearer]

Supper fotečky, ty vlny musej bejt hoodně luxusní

A co jídlo a pití, už jsi měl nějaký specialitky?

[J-K]

Shearer: jídlo a pití jsem moc nezkoušel. Ale zkusil jsem Novozélandskou originální zmrzlinu Rush Monro´s. Dal jsem si dva kopečky s čokoládovým dipem. Výborná. Jo a pak jsem taky piju novozélandskou limonádu L&P. Taková trochu citronová limča, ale je fakt výborná...

tezkac: tak to je super. V té době to muselo být ještě lepší, teď už je to tady moc profláknutý turisticky, je tu spousta čechů a i podvodníků atd atd. V Napieru jsme byli minulý víkend Docela pěkné město. My bydlíme kousek od Hastings.

[J-K]

Pokračování výletu:

Z Aucklandu jsme vyrazili brzo ráno, chvíli jsme jeli po dálnici, ale pak jsme sjeli a téměř podél celého poloostrova Coromandel jsme jeli podél pobřeží kde se nám naskýtaly krásné výhledy na moře a kopce. Auto šlapalo jak hodinky a já si jen užíval krásné místní silnice se skvělým, ale hrubým povrchem. Každá zatáčka byla ideálně klopená a já si představoval, jak by se jelo s Focusem místo tý několika tunový, houpající se obludy..

Zastavili jsme jen na kratší procházku ke Cathedral Cove. To je v podstatě jen takový přírodní průchod/jeskyně na pláži. Je to docela populární a bylo tam hodně turistů. Projížděli jsme i kolem Hot Water beach. Tam si při odlivu každý může na pláži vykopat svojí díru, do které si vleze a spodníma proudama se naplní krásně teplou vodou. K večeru jsme dorazili do kempu hned u Whangamata beach. Nedaleko této pláže je ostrov zvaný Donut Island. Dá se tam jeskyní vplout do středu ostrova kde je malá plážička. Je to takové typické rajské místo. Průzračná voda, krásná pláž, jeskyně.. Bohužel moře bylo moc rozbouřené a tak nám nechtěli půjčit kajak a plavat jsem tam v tom opravdu nechtěl. Škoda, snad se tam podívám třeba cetou zpět.

Další den ráno jsme vyrazili směrem Rotorua. Je to město kolem kterého je vysoká geotermální aktivita. Byli jsme se podívat v národní parcích Waimanga, Waiotapu a také Te Puia. Ve Waimangu bylo jezero, ze kterého se kouřilo a všude byl cítit pach sirovodíku. Jako skažený vajíčka. Různě tam taky ze skal šla pára, potoky bublaly, občas někde minigejsíry, všude síra atd. Z fotek to asi tak nevyzní, ale bylo to opravdu zajímavé u toho být. Waiotapu bylo hodně podobné. Tam mě hlavně zaujalo jezírko zvané Champagne pool ze kterého se kouřilo a bublalo až až a taky pach sirovodíku byl opravdu velký. Jezírko bylo po stranách takové zrzavé, ale voda byla krásně čístá. Večer jsme dorazili do kempu, kde jsme si dali koupel v místních horkých bazénech. Další den nás čekala Te Puia. To je Maorské městečko (Maorové jsou původní obyvatelé Nového Zélandu) kde se koná i jejich vystoupení – šlo jen o seznámení s naším “kmenem” a pak předváděli jejich tance atd. Dále tam je také gejsír který dosahuje výšky až 30 metrů. Nestihli jsme ho přímo, ale jen z dálky. I tak to ale bylo zajímavé.

Pokračovali jsme směrem k jezeru Taupo. To je největší jezero severního ostrova Nového Zélandu a je tam možnost spousty vodních a extrémních sportů. Tam jsme se zdrželi jen přes noc v kempu a hned jsme zase jeli. Někdy bych se tam ale chtěl vrátit. Uvidime. Ten den jsme na netu našli inzerát od nějaké Jany, že prej ví o skvělé práci sbírání jablek v Hastings, což je v naší destinaci v Hawkes Bay. Tak jsme tam hned volali a prý máme přijet do Hastings a další den můžem pracovat. Ráno jsme byli připraveni na cestu…
..pokračování příště

[J-K]

další fotky

[J-K]

Tuto kapitolu nebudu věnovat cestování, ale sběru jablek a životu na farmě. Myslím, že spousta lidí si jezdí na Zéland přividělat na cestování, tak jako my, takže nějaké informace se hodí.

Brzy ráno jsme plni očekávání vyrazili z Taupa směrem do Hastings. Cesta uběhla rychle a když jsme dorazili do města, tak jsme hned volali Jessovi kvůli té práci. Říkal, že se sejdem přímo v sadu. Když jsme dorazili, byl to takový více opálený pán, tak jsme byli trochu na pochybách a když jsme dorazili do jejich kanceláře, tak tam seděl další ind s plnovousem a hned na nás tlačili ať s nimi podepíšem smlouvu atd. Jelikož jsme si před tím pročítali všechny dizkuze a blogy, bylo nám hned jasné, že jsou to indičtí kontraktoři a od těch se máme držet dál. Případů kdy lidem nazaplatili, nebyla práce, ale přesto se musel platit nájem atd, bylo až až. Otočili jsme se a šli pryč.
Takže jsme v Hastings, všude kolem spoustu sadů a vinic, a doufali jsem, že něco najdem. Zkusili jsme i-site, to je informační centrum. Tam nám slečna dala telefoní číslo na Tonyho, místního farmáře co hledá pracovníky. Hned jsme mu volali, zněl nadšeně a byl to pravý novozélanďan. Tak jsme k němu jeli, vše se zdálo být fér a vše se nám líbilo, takže jsme podepsali smlouvu a další den byli připraveni začít.
Tony nás ubytoval v karavanu přímo na farmě, kde kromě jablečných stromů byla i kuchyň s vybavením, dva záchody a sprcha. Takže vše potřebné. Do města je to asi 10-15 minut autem. Věděli jsme, že tady déle jak dva měsíce nezůstanem, takže se nám vše líbilo.
Další den ráno jsme dostali výklad o tom jak provádět práci, žebřík (štafle) a takový koš, co se dává na břicho. Dámský koš unese 16kilo a pánský 20 kilo. Do toho dáváte jabka a pak dnem toho koše jablka jemně vysypete do tzv “binu”. Tyto biny jsou na 400kg. Aby člověk dosáhl na minimální mzdu, musí tyto biny nasbírat 4. Je to opravdu těžká fyzická práce a chce to motivaci. V každém sadu je i nějaký supervisor, který kontroluje, jaká sbíráte jablka – jestli nejsou moc malá nebo zelená a jestli na stromě nenecháváte nějaká pěkně červená atd. Náš supervisor je nejpohodovější. Občas si nás přijde zkontrolovat, má toho totiž víc, je nás tu asi 20 “pickerů”. Poznali jsme tady už několik lídí různých národností - několik párů francouzů, několik angličanů, pak jsou tu kanaďani, novozélanďani, asi tři páry němců, malajci a taky jeden český pár. Když jsme první den měli co dělat aby jsme naplnili 2 biny a ostatní nám říkali, že měli 6, přišlo nám to fyzicky nemožné. Během týdne jsme se ale dostali i na vyšší čísla. Je to jen o cviku.

Teď už ale sbíram skoro měsíc a půl a už jsem z toho opravdu unavenej. Ráno každý den musíme vztávat v 6.45 a v 7.30 už být na place. Většinou makáme tak do 18.00. A to i soboty. Neděle je vždy jediný den odpočinku. Myslím odpočinku od práce, protože většinou jedem na nějaký výlet, kde si dame tůru třeba 20km, ale o tom zas jindy… Nutí nás pracovat i v dešti, že prej se to potřebuje sebrat než to spadá. Ale zas je hezké, že nám přímo majitel s majitelkou při špatném počasí vždy přinesou nějaké ohřáté buchty, sausage rolls atd.
Abych to shrnul, tak práce je to na prd, ale jako zkušenost dobra. My jsme vychytali místo v tomto sadu, lidi jsou tu fakt super. I přesto se těšim až odtud vypadnu…

Příště si povíme o našich víkendových cestách v okolí Hawkes Bay

[Shearer]

Dlouho žádné zprávy těším se na další info

[georginek]

nejsi sám

[J-K]

Omluvám se za tu chvíli ticha..

Celý měsíc a půl jsme sbírali jablka 6 dní v týdnu, takže na cestování nebylo moc času. Ale přesto se o nedělích našla chvilka času na objevování okolí.

Nejdříve jsme vyrazili z Hastings do nedalekého městečka Havelock North, tam v podstatě není moc zajímavých věcí, ale vede odtamtud silnice na Te Mata Peak. To je nejvetší hora v okolí a dá se autem vyjet až nahoru. Vede tam i pár pěších stezek a dokonce je tam i mountain bike track. Chtěl jsem si půjčit kolo a aspoň si to sjet dolů, vypadalo to lákavě. Bohužel jsem nenašel nikoho kdo by se mnou jel a samotnému se mi nechtělo.

Další víkend jsme jeli na Ocean Beach. To je podle mého obyčejná písková pláž. Je docela dlouhá a byly zas super vlny, takže jsem si zas trochu zabodyboardoval. Kus od Ocean Beach jsou vodopády Maraetotara. Dá se tam jít podél potoka a když dojdete na místo, čeká vás průzračné jezírko s vodopádem na konci. Dá se tam skákat ze skály (cca 5m) přímo pod vodopád. Byl tam i strom s lanem na houpání. Voda byla hrozně ledová, takže na koupání to moc nebylo, ale vyblbnul jsem se skvěle..

Největším městem v Hawkes Bay je Napier, jeden víkend jsme se tam také vydali. Bylo by to obyčejné přímořské město, kdyby zde nebyly znaky uměleckého stylu Art Deco. Moc se v tom nevyznam, ale byl to nějaký styl ve 20-30 letech 20. století. Je tu spousta budov v tomto stylu a pořádají se zde i různé akce, kde jezdí dobová auta atd. Dál je tu akvárium, mají tam pár žraloků, rejnoků a tučňáky. Zašli jsme na i vyhlídku nad městem, kde je výhled převážně na moře a přístaviště kde překládají kontejnery…

Dál se na kraji Hastings každou neděli pořádá farmářský trh. Tam se sjedou farmáři z okolí a prodávají svoji zeleninu, sýry, marmelády, zmrzliny, vína atd. Je tam pěkná pohodová atmosféra a nejlepší na tom je, že jsou tam ochutnávky zdarma, takže idální na snídani Když už jsme u těch ochutnávek, ještě jsme byli kousek od Havelock North v továrně na med. Je tam něco z historie, jak se vyrábí med a právě take ochutnávky různých druhů medu.

Asi žádné z těchto věcí o kterých jsem dnes psal není nutnost z celého Nového Zélandu vidět, ale když by se náhodou někdo motal v okolí Hastings nebo projížděl kolem, tak se to vyplatí. Já vím, zatim celkem nuda, ale až přestanu pracovat a začnu cestovat, tak to teprve začne být zajímavé, tak vydržte

[J-K]

pokračování fotek..