inac super clanok o super aute, neni co viac dodat, fakt som si zgustol !!
Takže je úterý ráno, čekám na smluveném místě a není mi nejlíp. Jsem rozrušený, chce se mi močit i přesto, že jsem před chvílí byl. Dlaně mám vlhké, jako jsem měl naposled v tanečních a v prstech cítím třes.
Přijíždí white label, zdravíme se a vyjíždíme směrem k dealerství Fordu. Jedu za nádherným bílým GTI a v hlavě prázdno. Normálně bych asi okukoval muskulaturní karoserii před sebou jedoucí legendy, navíc vyladěné k dokonalosti vkusnými doplňky, ale nemůžu si uspořádat myšlenky. Protože vím, že za chvíli vyměním volant s logem ST za volant s logem RS.
Nějak mě neuklidňuje vědomí toho, že se dnes "RS" jmenuje například i Octavia s TDI pod kapotou.
Ani nevím, jak jsme dojeli k showroomu, parkujeme svá auta a já TO poprvé zahlédl. Stojí na parkovišti a jde z toho hrůza. Jo, opravdu hrůza. Ta zelená barva snad není z tohoto světa. Spoilery, difuzor, vše je tady účelné a já si to za chvilku budu moct zkusit. Husí kůže, sucho v krku.
Jdeme dovnitř. Seznámení, poučení, můj úsměv číslo šest a světácky znuděný výraz řízka, který si jen tak z nudy a dlouhého času jde prubnout Focus RS v tu chvíli nevěřím ani sám sobě. Nějaké body k dobru jsem zřejmě za příjezd Focusem ST obdržel, jenže to tu zelenou bestii venku vážně nezajímá.
Takže jako první jedu já. Jdeme k autu. Prodejce sedá na místo spolujezdce a mně se lehce třesou kolena. Zapadám do skořepiny a uvědomuji si, že má Recara v STčku mají s těmito sedadly společný jen ten nápis Recaro. V RSu jsou tvrdé, nekompromisní, slibující velké zážitky.
Startuji jako v STčku, zmáčknutím tlačítka. Motor naskakuje s takovým, řekl bych povýšeným úšklebkem, jakože "ehm, taks mě probudil, co po mně chceš jako dál, co"?
Vyjíždím. Tvrdší spojka, než znám, volant jde více ztuha, jsou cítit hrbolky na cestě. To ty devatenáctky a tužší podvozek. Proplouváme městem. Znáš ten pocit, kdy jdeš a lidé se na tebe dívají, otáčejí se a ty si říkáš "co je, co se děje"? A pak přijdeš domů a zjistíš, že jsi šel od lékaře v bílých návlecích přes celé město...
No, tak asi takhle se dívají okolojdoucí lidé na zelený RS. Poprvé trochu přidávám plyn, říkám si, že stejný motor mám pod kapotou STčka a nějakých necelých osmdesát koní navíc mě přece nemůže rozhodit. Taky že nerozhodilo, jen mě nažhavil agresivní sound, který je teda znatelnější, než mám v STčku. RSo si krásně syčí blow-off ventilem, který mám v ST sice taky, ale ten můj není slyšet. Ten ventil zní, jako když babička zapne svůj starý vysavač značky ETA. Je to dominantní vjem z celé plejády jinak krásných zvuků RSa. Opravdu to syčení evokuje vysavač, je to vzrušující. Povzbuzen a pln falešného hrdinství za cedulí s přeškrtnutým názvem obce podřazuji s meziplynem ze čtyřky na trojku a dávám plyn na podlahu. V první chvíli je zátah podobný tomu, který mám v ST, ovšem po chvíli přichází moment, kdy se z chlapců stávají muži. RSo rázně zabralo a zarazilo mě do své tvrdé sedačky – asi jako kdybys seděl u zubaře v křesle a ten by se na tebe obrátil místo s vrtačkou, tak s vrtacím kladivem v ruce – prostě zaboření, které asi nejde popsat. Zátah jako svině, čtyřka, prásk do výfuků, mohutný zátah pokračuje, ryčíci výfuk mě přivádí k šílenství a hlavou mi letí cosi o mé karmě, kterou jsem si tímto zážitkem kompletně a navždy vyčistil. Opravdu, zátah je velmi, velmi efektní. Směju se grimasou ne nepodobnou chovancům jistých zařízení, v tomto stavu bych mezi ně určitě skvěle zapadl. Poprvé více zkouším brzdy. Hm, tak na tohle zatím nemám, neumím si představit, kdy začne kopat ABS, asi bych musel mít pořád zavrtaný ksicht do příček ve volantu, abych brzdy alespoň trochu vyvedl z míry.
Jedeme mimo obec, předjíždím nějaká auta, mimochodem divím se proč stojí, při plném plynu má okolní svět tendenci se rozmáznout. Dívám se na tachometr a napadá mě jediné – Ježíši! V zatáčkách je RS nekompromisně tvrdé, je tam doma, prostě ve svém živlu. Nedotáčivost necítím, taky protože autu nestojím na krku tak, jako někdy STaníčkovi. Mám respekt, ale pomalu teda rozhodně nejedu. Toto auto se narodilo, aby ti ukázalo, že vlastně ještě neumíš řídit. Nájezdy do zatáček jsou přesné, auto neodpouští chyby. Zatočíš nepatrně dřív - a jsi v protisměru, přidáš později - a jsi vynesen. Kdo by hledal komfort, tak at' zvoní o ulici dál. Tady nejsme v limuzíně, takto je to v pořádku. Rychlé výjezdy ze zatáček jsou pro auto samozřejmostí, trakce je moře i při poměrně necitlivém přidávání plynu, žádné odlehčování kol v zatáčkách, žádné pištění gum. V opravdu svižně zajeté zatáčce jsem najednou dostal strach, že někdo auto chytil a usadil – zapomněl jsem totiž na samosvorný diferenciál, který RSo má. Je masakr, jak auto v zatáčce drží a na výjezdu při přidávání plynu pořád drží. A drží a drží. Úžasné.
STčko je měkčí, pohodlnější. Jako pro ženu na nákupy, chce se dodat.
A prodejce? Mlčí. Prodejce je statečný a dobře svůj kraj zná, taky je ale možné, že ho nevnímám, či případně spíše vnímat nechci. Valím to po hezké cestě, ale neznám to tam, takže se krotím. I tak je to ale obrovský zážitek, RSo se mi vysmívá a potřeboval bych se s ním intimněji sblížit, abych mu mohl ukázat.
Moje STčko vedle RSa při jízdě působí asi jako Jean - Claude Van Damme vedle Mika Tysona. Žán Klód sice docela umí a dobře vypadá, nicméně po prvním Majkově zásahu do tlamy by šel navždy držkou k zemi a pak už jen milosrdná tma. Navždy.
RSo z STčka prý vychází, ale nechce se tomu věřit. Dva naprosto jiné světy.
Hraju si se šaltpákou, rychlosti tam skáčí samy a já jsem št'astný. Řadím z pětky za tři, efektní meziplyn pročísnul poklidné dopoledne a jdu znova vymést pavučiny z motoru. Nádherný, zdrcující zátah je zážitkem, který se musí zažít. Neumím to popsat.
Pružnost motoru je také velmi slušná, ale tady se na pružnost "vocpoda" jaksi nehraje. Jsem také tak trochu rozmlsán STandou, tak jen uvažuji, jaké to asi musí být pro člověka, který do RSa sedne třeba z turbodieselu, kde zátah bývá opravdu silnou stránkou. V RSu totiž slovo "zátah" dostává nový význam.
Takže otáčíme a jedeme zpět, vychutnávám si ten agresivní sound motoru, sání, turba, výfuku a kdosi mi cosi říká. Jo, vlastně to jsem byl já a při kroucení hlavou jsem vydával nějaké těžko popsatelné zvuky.
Chudák prodejce. Ale ten už toho určitě zažil dost, je zvyklej.
Užívám si podvozku, který na to, jak je nekompromisní, tak zároveň umí i tlumit. Vychutnávám si vazbu volantu, ten snad umí dekódovat i řeč právě přejetých mravenců. Při akceleraci se ale musí držet volant oběma rukama. Zejména v zatáčkách. Auto ti ho totiž bere z rukou docela velkou silou. Je to tvrd'árna - na nerovnostech je to ještě výraznější - volant jde z jedné ruky okamžitě ven a tancuje, ve dvou už udržet samozřejmě jde. Na vnady spolujezdkyň může tedy řidič RSa zapomenout, zde není čas ani na pohledy a ani na "obírání" - raději obě ruce na volant a oči na cestu. Podotýkám, že režim řízení byl v menu palubního počítače RSa zrovna nastaven na režim SPORT, takže jsem měl šanci okusit tu nejužší vazbu, jakou je RSo schopno poskytnout. Režim NORMAL nebo dokonce COMFORT ale zřejmě z RSa auto vhodné pro partnerku na nákupy stejně neudělá.
Svištím si to dál po točité cestě a nemůžu se nabažit té nekompromisnosti, která z auta čiší. Z RSa stříká sebevědomí a všichni se klidí z cesty. Dojedeš firemní auto a čekáš, že mu vypadnou brikety z kufru a začne ti ujíždět. Jenže ono nic, registruješ jen jeho submisivní úhybný manévr na stranu. Pro mě nezvyk, pro řidiče RSa asi denní chleba. Kolik by mě tak stál ten lak plus xenony a přední tlama z RS…?
Přijíždíme k dealerství, mám zpocená záda a úsměv na tváři.
Tak jsem to zvládl, jsem živý a zdravý. Toto byla vysoká škola řidičská. RSo se mi sice trochu vysmívalo, ale nejsem blázen, abych se někde rozložil na prvočásti, protože trasu jsem neznal a auto taky ne.
RS je úžasná mašina, dělo, které najde na cestě konkurenci asi jen v emtrojkových bavorácích, 911kách, dobře řízených STIčkách, Micinách Evo a v podobných střelách. Místy se mi nechtělo věřit, že RS má hnanou přední nápravu. Uživatel Mojito už zažil, jaké to je, když předokolka STanda má tendenci jít v zatáčce do přetáčivého smyku, že si Mojito vzpomínáš na mé dva vcelku slušné kousky?
No, tak s RSem bych na to ale neměl, opravdu mám pocit, že bych toho asi nebyl schopen, teda určitě ne po pár dnech. Urvat to auto v zatáčce je asi vážně o velkých koulích, ale při první jízdě v eresu máte spíš pocit, že v šourku jsou přítomny tak maximálně antiperle.
Zamiloval jsem se, ale má láska k RS zůstane platonická. Nemohl bych mít na denní ježdění tak ostré auto, musel bych mít ještě jedno a to si bohužel nemůžu dovolit. Navíc mám STandu pár měsíců, finančně jsem na něm vykrvácel, STanda mě při každém tankování dál slušně ždíme, nemluvím o pojistce a .....
A vůbec, proč si tady něco začínám zdůvodňovat??
Ted' vážně - řeknu vám, že mít na to prachy + příjem takový, ze kterého bych ereso uživil, tak bych do toho rozhodně šel a k eresu bych pořídil ještě nějaké praktické auto.
Takže shrnutí? RS je tvrd'ák, bestie. Jezdí stejně, jako vypadá – bombasticky. Je to mocnina ST – třetí mocnina. Kulervoucí auto. ST je proti RS autem pro bárbíny. Za asi milion, který RS stojí, je to určitě to nejlepší, co se dá koupit. Ford se hodně vytáhl.
Dnes v noci nebudu spát. Myslel jsem si, že mě RS vezme u srdce. Stalo se. Řeknete si, že "blbých" 300 koní a já jsem z toho paf? Hm, tak 1) bud‘ jste profíci a nebo 2) se s tím běžte svézt, není nic mezi tím.
RS je ve své kategorii zbraň obrovské, asi té největší ráže. Je to jako IMI Desert Eagle .50 AE mezi pistolemi. Kdo trochu ví o zbraních, určitě pochopí.
pridaj vodu, blato, štrk alebo sneh + zakrutu a RSo konci,
