Ford Focus Forum

smutné, ale je to tak asi opravdu lepší... však jak jsem Ti to říkal

jj miki, však jsme o tom dávali řeč

uprimnou soustrast , odchod blizkeho cloveka vzdy zasahne nejbolestiveji .

To je dneska den smrťák u stráže a do toho ještě hoří fabrika v turnově cca 400m od chaty tchána

spatne zpravy z nemocnice , kua proc se to tak sere

pravda. Sere se to asi všude. Za poslední rok jsem byl na 4 pohřbech v nejbližší rodině.

Kdyz jsme byli na pohrbu dedovi kteremu bylo pres 80let tak to se s tim clovek tak nejak smiril ale v 30 letech ......

Protože život už je takovej. Podle toho člověk pozná, že je už je dospělej nebo že stárne. Potkávají ho různé životní pohromy.

Kdysi mi umřel děda. Ani jsem si to moc neuvědomil a ani se nepamatuju, že by mi bylo po něm nějak smutno. Kolik mi bylo, asi tak 12? Asi jsme neměli nějaký hlubší vztah. Druhého dědu jsem nikdy nepoznal. Pozdějc umřela jedna babička (to mi bylo tak 18), ale předtím se zbláznila. Už to nebyla ona. To, že umřela, už vlastně nic neznamenalo, protože babička, jakou jsem znal, odešla už dřív. Pak umřela druhá babička (to mi bylo asi 29). Podle mě onemocněla v důsledku předešlých událostí, její syn (a celá ta větev) se nějak rozhádal s mýma rodičema a přestal babičku navštěvovat, resp. celá ta větev (jeho dcery a vnoučata = babičky vnučky a pravnoučata), prostě se z ničehož nic začali chovat jako kreténi. Pro babičku to byla dost velká psychická zátěž a v důsledku toho onemocněla. Věděli jsme, že se blíží její konec, hrozně zeslábla a zhubla.

Moje největší životní tragédie ale bylo, že jsem se rozvedl. Svým způsobem jsem taky přišel o někoho blízkého, z celkem hezké a fajn holky, kterou jsem před lety potkal a kterou si pozdějc vzal, se stara zlá tlustá protivná ženská, která svým chováním zničila náš vztah a navrch i rozvrátila naše manželství (vztah a manželství jsou dvě různé věci). Nebylo by to tak smutné, kdybysme neměli dvě děti. Starší byly 4 roky, mladší 8 měsíců (!), když mě vyhnala pryč. Samozřejmě, její verze je, že jsem ji opustil kvůli jiné ženě (což je lež jako věž). Místo aby se zastyděla a snažila se nějak napravit, že vyhnala tátu od svejch dětí, tak jim to dělá ještě horší, snaží se mi všemožně pomstít, štvát děti proti mě (což se jí nedaří) a přerušit nebo aspoň maximálně omezit můj kontakt s nimi. Děti jsou z toho traumatizované, což potvrzují i určité symptomy, což ona ale popírá. No bylo by to ještě na dlouhé povídání.

Život je prostě krutý.

Jako rika Delik:
Život si z nás strieľa ostrými,
a my kľučkujeme v paľbe 
až kým nepadneme vyčerpane na zem
Chceme si len užiť ten tanec,
DJ hraj, barman ty nalej...

Ja jsem v porovnani s vama vsema jeste mladas, nejvic me ale zasahlo to, jak se k sobe chovaj rodice. Tem sice manzelstvi drzi, vztah je ale davno fuc a jediny, u ceho se shodnou, je vino a sport v televizi.

Aspoň je máš oba pohromadě a nependluješ mezi nima jako moje děti. A nemusíš od maminky poslouchat, jakej je táta hajzl, co vás opustil a našel si novou ženskou, bere ti hračky a pastelky (fakt!) a že mu tě příště nedá...

No po 22 manželství může být fakt všechno jinak.. Jsou to strašný roky. Mám za sebou 5 let teprv

no, já,už ženatý po třetí, a tutu si nechám na furt.

Potřetí? Některý lidi jsou nepoučitelný...

pkadecka píše:Potřetí? Některý lidi jsou nepoučitelný...

v 1974, jsem jí to slíbil,že si ji jednou vemu:::splnil,jsem.

No tak slibem nezarmoutíš