Pobavil me navrh ucebnice podle pravdolaskaru, ekologu a dalsich zbytecnych ........... je to sice recese, ale kdovi.
Staré pověsti centrální Evropské unie – Silák Kazi
„Mám radost,“ svěřila se kněžna Libuše své sestře Kazi. „V chráněné krajinné oblasti máme krásný úkaz ekologické diverzity – obrovského divokého kance. Dokonce pomáhá i s vyháněním neukázněných lidských návštěvníků. A ti ukřičení vidláci s podupaným polem ať jsou zticha – beztak platíme dotace za neobdělanou půdu.“
Kazi poslouchala jakoby netečně, ale v očích se jí zablesklo. Byla to pravá žena – chlupaté pracky jako lopaty, mohutná záda a na vypracovaných prsou náhrdelník se zuby divé zvěře.
O dva dny později seděl na knížecím hradě Sudivoj se svým potomkem neurčitého pohlaví Bivojem. Bivoj sedělo duchem nepřítomno, vytrhávalo si zbytky obočí a zálibně se prohlíželo v zrcadle. Náhle Sudivoj zvolal: „Podívej, to je neuvěřitelné, jakási žena nese na zádech obrovského divočáka.“ Když Bivoj spatřilo mohutnou silačku, tváře mu zčervenaly jako růže. „Znáš ji, otče?“
Kazi držela kance za uši, a když přišla až nahoru, mrštila jím obrovskou silou přes hlavu.
„Nezabíjej ho, Kazi,“ volali občané, „je součástí ekosystému.“
„Držte huby, jsem žena a síla, tvrdost a trochu toho machrování jsou mou přirozeností,“ odpověděla drsným hlasem Kazi a propíchla kance mečem.
Bivoj se rozplakalo, ale obdivovalo Kazinu sílu a rozhodnost.
„Uspořádáme na Kazinu počest nealkoholickou hostinu, přičemž zákaz kouření je samozřejmý,“ navrhl Sudivoj.
„Můj potomek Bivoj ti tam věnuje kožený pás se stříbrným kováním…“
„Ráda bych s Bivojem uzavřela registrované partnerství. Tebe, Sudivoji, o nic nežádám, neb žádání o ruku a vůbec rodiče jsou přežitek, prostě si ho ještě dnes odvedu.“
Pak vyrazily(i?) na úřad.
Konec (světa se blíží.)
Jdu koupit dcerce růžové tričko s bílou kočičkou.
Václav Klaus ml.
