
Tentokrát to byl Fiat Bravo 1.4 T-Jet 16v 150k Emotion.

Byli jsme na tom byli asi tak stejně, ale opět se projevila výhoda turba v nižších otáčkách.
Jakmile jsme se rozjeli tak pak už to bylo stíhání bez větších obtíží a mírném dojíždění. Bohužel na předjetí by to asi nebylo.
On jel první já v závěsu za ním. Do zatáček jsem viděl jak mu zadní náprava poskakuje a má tendenci uskočit, ale nakonec se maximalně celé auto posunulo jako motokára ven ze zatáčky a pokračovalo dále. ST nic takového nepředvádělo, ale strach byl silnější než noha na pedálu a proto jsem nejel rychlej než on, i přesto, že by ST asi nic nenamítalo a poslušně by kopírovalo táhlou zatáčku. Jenže kolem hromada aut a onen strach zvítězil nad chutí vyhrát tento souboj, kterému ještě přidaly vzpomínky na těžkou nehodu v zatáčce, kterou jsme takhle projížděli.
Po projetí asi 2,5km úseku jsme na sebe mávli a pokračovali každý svu cestou
